a jsem z toho úplně perplex

V pondělí se vrátil Martin z Kosova, protože se měl do konce tohohle měsíce přestěhovat do Budapešti. Jenže to právě nikdo nepočítal s takovýmhle vývojem událostí, takže musel narychlo odjet a teď se zase narychlo vrátit.

Jeho noviny mu ale platěj komlpetní stěhování, takže nemusí téměř hnout ani prstem, ale musí u toho asistovat a tak mi hnedka ještě v podnělí volal, jestli bych mu nemohla pomoct, že na něj z toho padaj depky, nehledě na to, že se moc nedomluví se stěhovákama, který mu řáděj v bytě.

Asi jsem magor, ale i přes to všchno, co se stalo, jsem se na něj docela těšila. Peter mi sice furt říká, ať se na něj vykašlu, že to neni nikdo pro mě, ale mě tenhle člověk něčim fakt fascinuje.

Takže jsem od pondělka víceméně u něj, dohaduju se se stěhovákama, mezitim chodim do práce a pak jedu zase za nim, pak zas domů, takže šílenej chaos.

Myslela jsem si, že se vlastně budu těšit na to, až vypadne z Prahy, ale opak je pravdou. Martin mi vypráví strašně moc zajímavejch zážitků z jeho cest a já musim říct, že teda takováhle novinařina fakt neni žádná sranda, jak jsem si vždycky myslela.

Celý ty dny, co k němu takhle chodim, děláme voba dva, že je to vlastně sranda, že takhle odjíždí a stěhuje se do cizí země, přitom oba víme, že nám je docela úzko.

A tak se mnou Martin popíjí vodku, ja kouřim u něj na balkoně a přemejšlim, jestli by mi nebylo mnohem líp s Peterem v Letenským zámečku v pivní zahrádce, když je tak super počasí, kdy bychom se bavili vo kravinách, zatímco tady se sebemrskačsky předvádíme jeden před druhým, jaký jsem voba borci.

Včera večer mi Martin řekl, že ve svým životě nepotkal takovou holku jako jsem já a že by byl moc rád, abych za nim co nejdřív přijela a on že za mnou bude jezdit do Prahy. Pak mě strašně dlouze políbil a já jsem si pak radějí vzala taxíka a vodjela, protože jsem vůbec nevěděla, jak mám reagovat.

Zejtra se teda stěhuje. Už v deset ráno přijedou stěhováci naložit věci a pak tradáááá…. goodbye Praho.

Je mi docela divně. Dneska večer jdeme ještě někam na večeři a pak ta moje čerstvě započatá kapitola asi zase skončí.

Musim říct, že fakt i přes ty hnusný boty, tlustý prsty na rukách a divnou pihu na uchu a jeho kecy vo Ajátolláhovi, je mi tenhle člověk nějak tak blízkej. Asi proto, že mě přehnaně nezbožňuje, ale dává mi docela střízlivě najevo svoji náklonost. Kdoví. Taky je narozenej ve stejnej den. Začíná mi bejt docela smutno.