Tohle je jak nějaká blbá mejdlová opera, koukat se na to je trapas, ale prožít to je docela síla…

V Anglii se neslaví Štědrej večer, ale až Boží Hod, takže ta velká chvíle měla teprve přijít. Ne, že bychom si dávali dárky, na to nás bylo moc neznámejch lidí najednou, i když já svůj dáreček pro Williama měla.

Takže ať začnu popřádku. Ráno jsem se vzbudila už kolem osmý, jenže byla furt tma, tak jsem zase usnula. Najednou mi někdo klepe na dveře a já otevřu a tam…. Táňa!!!! Moje ségra!! Já jsem měla pocit, že omdlim!!!!! Co tu dělá?

Pak mi to došlo: William po mě jednou chtěl telefon na rodiče, chtěl jim prostě zavolat a říct, kdo je, ať se vo mě nebojej, že jsem v dobrejch rukou a mezitím zorganizoval to, že přiletěla ségra, No to je teda ten nejlepší dárek, jakej jsem mohla dostat!! /I když mě ségra vobčas pěkně štve, strašně se mi po ní stejskalo…/.

A tak jsme sešly dolů na snídani, tam už seděli všichni, tak se Táňa seznámila a protože mluví fakt skvěle anglicky /mrcha, mluví vo hodně líp než já, jak vona to dělá??/, tak se najednou tichá konverzace docela rozproudila do hlasita a pak někdo navrnul, že půjdem ven a tak jsem vyrazili, celá parta, a Táňa najednou byla v centru dění, protože má strašně zájmů, je šíleně sečtělá, hudebně nadaná a ještě k tomu vtipná.

Venku bylo nádherně. Šli jsme do lesa a William nám říkal, jak tam vždycky v sezoně střílej bažanty a koroptve a že mě určitě pozve, až zas pojedou!!!

Zdálo se mi, že ségra trošku flirtuje s Williamem a najednou jsem si uvědomila, že mi to docela vadí, že je pro mě William strašně důležitej. S ní ale pro změnu flirtoval Olivier, ten pianista, kterýho vona doposud přehlížela, protože ho ještě neslyšela hrát….a faktem je, že jako takovej s tím usliněným koutkem moc krásy nepobral.

Vodpoledne jsme si všichni sedli ke krbu a četli, pospávali, já si psala deník a pila whisky, až mě nakonec ta divná Peruánka Marisol napomenula, že prej na svůj věk dost piju /co je jí vůbec do toho? Má bejt ráda, že vypadla ze svý banánový republiky a nechat mě na pokoji/ a byla dost nepříjemná. Zdá se mi, že docela jede po Johnym, to je ten Willův kámoš, kterej je fakt smpatickej, akorát má příšerný akné…

Večer jsme se sešli u svátečního stolu a měli nádhernou večeří. Klasický anglický vánoce s krocanem s nádivkou, milionem vařený zeleniny, hnědý vomáčky-gravy, no prostě fakt super. Množství skvělýho červenýho vína, po večeři takovej soudek-jakoby-sýru Stilton, což je takovej plesnivej sýr, kterej se z toho soudku vydlabuje a jí se se sušenkama, jenže já už byla úplně přejezená. Pak jsme šli do salonu a zpívali a hráli koledy a Olivier zas hrál ty svý fantastický kousky. Je to takovej expert, že dokonce nahrál cédéčko s Pražským filharmonickým orchestrem…. Já mezitím dala potajmu Williamovi tu knížku, co jsem mu koupila-Kdo chytá v žitě- a ještě cédéčko Sto zvířat, který jsme poslouchali na cestě v autě a jemu se to strašně líbilo, prej se mnou půjde v Praze na koncert.

William byl strašně rád, dal mi takovej hezkej polibek do vlasů a já dostala na oplátku od něj takovej stříbrnej držáček na ubrousky.

No a tak skončil náš vánoční den. Bylo to super, já jsem šla ale docela brzy spát, jako skoro všichni kromě Táni a Oliviera, který si prej povídali ještě dlouho do noci….