a vánoční plány

Tak jsem včera večer probírala s Williamem jeho matku. Neříkala jsem mu, jak strašně jsem se cejtila, jen jsem se ptala, jestli třeba nebude mít problémy s rodinou, když jsem tu tak dlouho a jestli jim to vůbec předtím řekl a co jim řekl. Že nevim, co si vo mě teď jeho máma myslí. Von se hrozně překvapeně koukal a říkal, že je dost dospělej na to, aby něco říkal svý mamě, zvlášť aby ji informoval vo tom, koho má nebo nemá doma a ať to neřešim. /Divný je, že neni dospělej na to, aby si sám vobstaral  toaletní papír a příbory…???/

Pak jsem se ho ptala, jestli bych neměla vodjet domů, že žádnou práci už asi neseženu, určitě ne takovou, aby mě uživila a zaplatila školu a bydlení. Von na to, že jestli chci, ať klíďo zatim třeba ještě měsíc zůstanu, že mu to fakt neva, že mi školu bude platit dál a pak se uvidí. Že prej jeho sekretářka Helen McNellen, která bydlí kousek vod West Bromton, hledá uklízečku dvakrát tejdně na tři hodiny a tak prej, jestli chci, můžu tam chodit uklízet.

Kde von ty práce pro mě furt bere? Dokonce trošku pojímám podezření, jestli von ty mý jakoby zaměstnavatele neplatí ze svýho, abych se necejtila blbě, že tu jsem bez práce jako vyžírka? No, já byla nadšená a zejtra vodpoledne začínám. Tak jsem zvědavá. To by mi zaplnilo zbytek tejdne. Pondělí, středa a pátek učim češtinu Paulu a v úterý a čtvrtek bych chodila k tý Helen. Paráda je, že je to zas kousek vod mý školy, takže to zkusim skloubit tak, abych chodila rovnou po škole.

Hnedka jsem měla vo něco lepší náladu a William vobjednal nějaký indický jídlo do domu a tak jsme zase seděli a kecali a pili víno a von se mě ptal, jestli chci jet na vánoce domů. Že prej kdybych nechtěla, tak s nim můžu na tejden na jeho chatu do Skotska, kam pozve pár kamarádů a po cestě se prej stavíme popřát k vánocům jeho rodičům!

Já jsem okamžitě řekla, že do Prahy na vánoce každopádně nechci a že přijímám, akorát ty rodiče…. A tak mi William navrhnul, jestli prej nechci na sobotu večer něco uvařit, že by je pozval domů na večeři a pořádně mě s nima seznámil, abych už se jich tak nebála. Že by pozval ještě třeba bráchu, aby nás bylo víc. Mě bylo strašně trapný mu říct, že kromě vajec neumim nic uvařit, tak jsem řekla, že teda jo a nedala na sobě znát, že se mi udělalo fakt fyzicky špatně.

William mi pak ještě pouštěl nějaký písničky vod Rolling Stones, zapálil si doutník a byla to fakt pohodička. Já jak jsem se trošku rozpila /vysmahli jsem dvě flašky vína, jenže von z toho měl maximálně tak dvě sklenky/, tak jsem ten večer nechtěla vůbec ukončit. Venku tma a nevlídno, doma nádherně útulno, oheň v tom plynovým krbu a skvělá hudba. Nádhera. Jenže William dokouřil doutník, zívnul, řekl sorry a odebral se spát. Takhle je to s nim vždycky.

Takže mám smíšený pocity. Fakt radost, že mám zase práci, tím pádem dalších 40 Liber k dobru /budu dostávat zase 7L za hodinu/, že tu můžu dál chodit do školy /Anders a Isabella tu budou ještě dva měsíce, i když na vánoce vodjížděj/, i když nevim, jak dlouho. Že nemusim do Čech na vánoce, že pojedu do Skotska. Ale ta večeře s těma rodičema!!!! To je vrchol! Co mám uvařit? Znáte někdo něco noblesního a přitom lehkýho? Co tutově nezkazim? Přece jim nemůžu udělat vejce na tvrdo? Nebo guláš s chlebem??? A jak se mám chovat před takovejma lordama? A co si mám vzít na sebe? Ach jo, je mi úplně strašně!! Snad to všechno dobře dopadne…