zase nový práci a každodenních starostech

V úterý, jak mi bylo blbě z neplánovanýho večírku s Davidem, jsem poprvé nešla do školy. Prostě jsem lehla zpět do postele a spala až do 12. Pak mě vzbudil William telefonem a ptal se mě, jestli bych nechtěla učit manželku jeho kolegy česky! Prej je z Novýho Zélandu a má otce původem Čecha, ale česky neumí ani slovo a když se její manžel dozvěděl, že hledám nějakou práci, hodil řeč s manželkou a tu tohle napadlo.

Já samozřejmě řekla, že jo, protože práci nutně potřebuju a tak mi William dal k telefonu svýho kolegu Olivera, kterej mi vystětlil cestu k nim a dal číslo na jeho ženu.

Paula s Oliverem a se dvěma malejma dětma bydlej v klasickým anglickým domečku ve vilový čtvrti u North Ealing, což je ode mě poměrně velkej kus cesty s přestupama, no jo, ale nemůžu bejt holt zhejčkaná a myslet si, že na mě nějaka super práce bude čekat hnedka za rohem, že…

Paule může bejt tak kolem 35 a je to docela sympatická ženská, akorát mluví tak silným, asi novozélandským, přízvukem, že jí skoro nerozumim. Vzala mě do kuchyně, uvařila mi čaj a vysvětlila mi, že má nemocnýho a starýho tatínka, kterej je Čech, ale česky na ni nikdy nemluvil. A tak, že by mu jako dárek k vánocům chtěla dát to, že se aspoň trochu česky naučí!!! Moment…do letošních vánoc se chce naučit česky?!?!?!?!

Hmmmm… Já se tvářila docela suverénně, jako že jo, že něco určitě zvládnem, i když nechápu, proč si myslí, že jen proto, že já česky umim, jí to můžu naučit. Řekla mi, že by potřebovala docela intenzivní kurz, takže bych tam prej dojížděla třikrát tejdně na dvě hodiny. A že mi dá 5 Liber na hodinu, jako dávaj svý švédský au pair, a taky mi proplatí cestu k nim.

Druhej den jsme teda měly začít. Já tam jela hnedka po škole a Paula už měla nakoupený nějaký knížky Čeština pro ciznince, měla k tomu i nějaký cédéčka na poslech a chlubila se mi, že už se vod předešlýho dne naučila AHOJ…

Sedly jsme si na to a začaly fakt vod první lekce, úplně vod začátku. Já se jí snažila první vysvětlit českou abecedu, jenže vona vůbec neni schopná některý písmena vyslovit. A to nemluvim samozřejmě vo Ř, ale třeba vo CH. Vona furt říká H a za nic na světě se to asi nepřeučí.

No, každopádně je to docela zajímavá a nová zkušenost, protože taovouhle práci jsem teda ještě nikdy nedělala. Tak uvidíme, co vo vánocích na Novým Zélandu taťkovi česky povypráví…. Každopádně mám aspoň  zajištěnej příjem 30 Liber tejdně, to je důležitý, ale musim sehnat ještě něco k tomu.

Ve škole je to furt super. Ten náš starej učitel Frank je fakt docela osobnost. Včera byla ve třídě kosa jak v psinci a von teda navrhnul, že bychom šli do kavárny naproti. Tak jsme měli vyučování tam. Většina třídy si dala čaj, ale my s Isabellou a Andersem, když jsme viděli, že si sám učitel dává koňak, jsme si každej vobjednali po skleničce vína. Hnedka se nám líp učilo a aspoň tam bylo fakt teplo. Problém byl v tom, že když vyučování skončilo, nikomu se nechtělo domů, tak jsme v tý kavárně zkejsli do 4 vodpoledne…. Některý, co maj zaplacenou školu i na vodpoledne, byli tak namazaný, že už ten den prostě do školy nešli.

No a takhle to je tady furt. Jenže jestli budu tímhle stylem utrácet, tak budu potřebovat práci minimálně na 8 hodin denně, protože tady je všecko fakticky příšerně drahý.