a vo tom, jak jsem totálně zešílela

Jak mi vodjeli ty moji švýcarský kámoši a taky jak jsem měla dusno doma, měla jsem potřebu bejt furt někde v čudu. Jenže počasí je krutě podzimní, já vůbec tohle vobdobí každoročně dost špatně snášim, takže venku se moc bejt nedá, vo Letenským Zámku nemluvě.

Táta s mámou na mě sice byli milí, ale prostě strašně vodměřený. Dala jsem jim peníze na nájem ještě teď na říjen a začala si zase trošku doplňovat svoji přihrádku v ledničce, protože i když mě normálně máma docela často přizve o obědu, teď to prostě striktně nedělá, takže u nás voněj třeba pirožky se zelim, ty já úplně miluju a já slyšim z kuchyně cinkání příborů, no a já sedim u sebe v pokoji a je mi nějak smutno.

V úterý ráno naši vodjeli i se ségrou na pár dní na Ukrajinu na strejdovy padesátý narozeniny. Nikdo se mě ani neptal, jestli nechci jet taky, prostě mi voznámili, že vodjížděj a byli pryč.

První mě to docela mrzelo, ale to mě záhy přešlo, protože mi zavolala jedna strašně skvělá Angličanka Petronella, u který vobčas brigádničim v její firmě, jestli nechci přijít k ní na Smíchov na party. Jasně, že jsem chtěla. Petronella totiž vždycky dělá fantastický večírky, kde je to nejlepší víno, jídlo a šíleně různorodá společnost. Dojela jsem teda na Nábřeží a vyšla do jejího podkrovního bytu, ze kterýho je nádhernej výhled na Prahu.

Tam už bylo docela dost lidí. Taková smetánka společnosti, všichni strašně načančaný a bohatý a významný a známý, až mi pomalu začalo docházet, že tam nějak vůbec nepatřim. Dala jsem si pár jednohubek s kaviárem, tři sklenky šampaňskýho a chvíli se bavila s některejma lidma, který děsně zajímal příběh chudý ukrajinský holky… Nuda. Pak jsem do sebe hodila ještě pár panáků vodky a když se vostatní okolo druhý ráno chystali někam vyrazit za zábavou, já se rozhodla, že půjdu domů- Hlavně už jsem na žádnou zábavu neměla peníze, narozdíl vod nich.

Vydala jsem se po Nábřeží směrem k centru a sledovala, jestli nepojede nějakej taxík. Žádnej ale nejel, tak jsem se, docela s obavama, courala noční Prahou. Najednou u mě zastavily dvě auta, byly to Mercedesy s německou SPZ. Z vokna vykouknul chlápek a ptal se německy, jak se dostanou do centra a kde by sehnali nějakej hotel. Já jsem se koukla, kdo sedí v autě, von byl sám v tom prvním a v tom druhým byl jeden chlápek a dvě holky. Nasedla jsem k němu do auta a řekla, že je tam doprovodim a ukážu jim nějakej hotel.

Po cestě jsme se bavili německy, jenže mi přišlo, že má takovej divnej přízvuk. První jsme jeli do Liliový a k Betlémskýmu náměstí, ale vůbec nic nebylo volnýho. Ty dvě holky z toho druhýho auta vypadaly strašně unaveně a mě napadla úplně idiotská myšlenka: že jestli jim nevadí poskládat se na zemi, můžou klíďo přespat u nás, když jsem sama doma. Voni nevěřili vlastním vočím, ale hned souhlasili, že jsem prej strašně hodná a že teda jo.

No a tak jsme zase nasedli do auta a jeli na Letnou. Po cestě jsem se toho řidiče ptala, vodkud je a von, že jednou z Ukrajiny a že veze holky na E55, aby si něco vydělaly, že to teď na Ukrajině stojí za starou belu!!!!! Mě zamrznul úsměv na rtech. Už jsme byli před barákem, já ještě mohla zkusit nějak couvnout, ale neudělala jsem to, místo toho jsem na něj spustila ukrajinsky a ty holky z toho byly celý nadšený, tak vzaly z auta dvě láhve vodky a pytel jablek a šli jsme nahoru.

Doma jsme si sedli v kuchyni a začali pít a bavit se. Já se jich ptala, proč jedou zrovna tam a prostě ti dva chlápkové mi natvrdo, i když přátelsky vysvětlili, že ty holky jsou prostě prostitutky a voni jejich pasáci. Já jsem se začala docela bát a tak jsem jim řekla, že doufám, že se tu vyspěj ve vší počestnosti a ráno vypadnou, protoože brzy ráno dorazej naši a to by byl asi průser. Voni ještě, že jo, že v pohodě, že mi daj svoje pasy a ten jeden, Ivan, hned začal vytahovat nějakej německej pas. Tak jsem říkala, že mě falšovaný pasy nezajímaj a šla jim ustlat v pokojích.

Chtěla jsem je rozdělit po párech, že jedni by spali u mě v pokoji, druhý v obýváku a já u našich v ložnici, ale ten Ivan mi řekl, že s tou kurvou spát v jednom pokoji nebude a přenesl si matraci k tomu druhýmu páru ke mě do pokoje. Pak jsme šli spát.

Po těch dost vodkách jsem si z ničeho nedělala moc těžkou hlavu a rychle usnula. Jenže najednou cejtim, jak někdo leží vedle mě a šahá mi na stehna!!! Okamžitě jsem vystřelila z postele a koukla se, kdo to je. Byl to ten řidič Ivan, kterej na mě koukal a říkal, co je, že prej nevěděl, jak se mi vodvděčit, že jsem tak hodná a nezištná!!!!!!!

Já jsem okamžitě vystřízlivěla, začala na něj šíleně řvát strašně sprostě a řekla, ať probudí ty svoje kumpány a vypadnou okamžitě ven, než přijedou naši a já zavolám policajty. Úplně nechápavě na mě koukal, probudil ty vostatní a docela rychle se pakovali. Když vodcházeli, měl ten Ivan ještě tu drzost se mě zeptat, jestli bych mu prej nedala telefonní číslo, že by mi někdy, až bude v Praze, zavolal a pozval mě na večeři!!

Já úplně hystericky zařvala, že se naprosto zbláznil a ať už všichni tahnou pryč. Když za nima zaklaply dveře, sedla jsem si na zem a rozbrečela se jak malá holka. Najednou mi došlo, jak jsem blbá a co se všechno mohlo stát…. Kdyby mě vokradli, znásilnili, zranili? Jak bych asi vysvětlovala policajtům, že jsem si domů pozvala děvky a pasáky a co se stalo? Ještě pořád je mi z toho úplně špatně. Jsem ráda, že naši nejsou doma, poznali by to na mě.

Rozhodla jsem se, že začnu brát život trochu víc vážně….