….a naposledy jsem si někam pozvala kámošku…

Čas šíleně utíká, i přesto, že jsme tu v takovým zapadákově. Práce, oběd, pak malá siesta, je šílený vedro, pak zas chvíli práce….

Našly jsme tu ve vesnici s Jarkou výbornou hospodu. Ceny na místní poměry lidový, třetinka piva stojí 1,5 Eura, což fakt jde, a tam chodíme večer po práci. Sice tam choděj jen samý starý dědci z vesnice, co slezou z traktoru a jdou tam jen v montérkách, ale zas maj radost, že tam seděj dvě holky, tak nám často posílaj pivo a bavěj se našima kecama. Teda spíš mejma, protože Jarka, i když umí bezvadně francouzky, tak zas tak vtipná neni. /Teda ne že bych si myslela, že já jsem nějakej Vlasta Burian, ale zas na druhou stranu mi v tomhle Jarka aspoň nemůže konkurovat/. Takže svojí blbou francouzštinou a s vypomáháním angličtiny se bavíme a dědci se chechtaj a my taky a je nám tam docela fajn. Dokonce už nám udělali místo u svýho stolu stammgastů a hostinskej nás každej den zve znova na druhej den. Pak nám udělá zadáčo třeba nějaký sejrový talíře a salát a bagetu, asi mu tam děláme kšefty, když kvůli nám chodí dvě třetiny hostů.

Nedávno jsem se bavila s místním katolickým farářem, kterej tam sem tam taky zajde na jedno, aby byl mezi lidma a vodfoukl si vod svejch náboženskejch povinností, a ten mi říkal, že takhle narváno v jejich vesnický hospodě prej nebylo už léta.

Vůbec, tenhle farář je taky docela dobrej týpek. Může mu bejt kolem šedesátky, ale má strašně mladickej projev a já kvůli němu začala v neděli chodit na jejich mši. Přivedl mě k tomu původně Francois a já se mu chtěla jako zalíbit, že až se budem bavit, tak mu to řeknu, ale mezitim mě to začalo docela samotnou zajímat a Pere Julian /jako otec Julian/ umí skvěle anglicky, dokonce i trochu rusky a už mě dvakrát pozval na faru na oběd a jednou odpoledne na kafe.

Jarka mi řekla, že jsem magor, tak jsem dělala, jako že jasně, že to teda je trapný a ať to hlavně neříká Francoisovi, co by si vo mě pomyslel /jenže vona samozřejmě neví, že F. je katolík, takže až se mi před nim začne posmívat, tak tim to pro ni, snaživku, u F. skončilo…/.

Já nevim, někdy je s ní fakt sranda, ale mě přijde, že se strašně vybarvila. Dřívě mi jí bylo spíš líto a teď se mi zdá, že se snaží mě shodit a sama se pozvednout a to se mi teda docela krutě přestává líbit. Že mě vůbec napadlo ji sem zvát!!

Jinak Francois se za náma stavil jen jednou, šel si s náma dokonce posedět do tý místní brasserie a dal si dvě piva, ale bavil se s náma oběma a Jarka se furt snažila ho ohromit svojí fráninou a taky chtěla, aby měla zas navrch, jenže von je děsnej gentleman a tak se s náma bavil prostě jen anglicky. Říkal, že má strašně práce a že se zas objeví. Pak nám voběma podal ruku a mě tak malinko přišlo, že tu moji držel vo trochu dýl než Jarčinu. Jarka si toho asi taky všimla, ale samozřejmě dělala, že to vůbec nevidí.

Začíná se mi tu líbit, i když je to konec světa. Uvidíme, co bude dál, nejradši bych jasně byla, kdyby se Jarka zapakovala a zmizela a Francois se začal trošku projevovat, no, ale jak se znám, tak to zas všecko dopadne úplně jinak.