všechno je složitější

Nevím, jestli mě Francois nepochopil nebo to udělal schválně, ale nepracujeme s Jarkou spolu, jsme každá jinde. Když já jsem na poli, Jarka je v sejrárně, a když já v prádelně, Jarka na poli, a tak pořád dokola. Ale to zas tolik nevadí, důležitý je, že je tu Jarka se mnou a po práci si můžeme povídat. Teda povídat…

Mý vobavy se potvrdily, Francois vypadá Jarkou docela vokouzlenej, viděla jsem, že jí dával kytku, ale možná jsem jenom blbá, mně přece dával kytku taky, když jsem tu začínala. Mám ho fakt asi ráda a začínám bejt háklivá na každou maličkost, takže pořád Jarku pozoruju a bojím se s ní vo Francoisovi vůbec mluvit, abych se nějak pitomě neprokecla. Pořád si představuju, že spolu začnou chodit, a já na to budu čučet jak nějaký pako. To bych asi vodmávla, sbalila se a jela pryč.

No ale zatím to nějak jde, k ničemu zásadnímu nedošlo, akorát jednou Jarka začala vo Francoisovi sama vod sebe, prej jestli von do mě není zamilovanej! Zdálo se jí, že máme spolu nějakej moc pěknej vztah, ptala se, jak se mi to tak rychle podařilo, si ho jako naklonit, když tu zas nejsem tak moc dlouho. Já byla vopatrná, všechno jsem hrála spíš do autu, abych se neprozradila, že je to pro mě moc citlivý téma. Tak jsem jí říkala, že jo, že se máme strašně rádi a že je bezvadnej, snažila jsem se to celý jako zlehčit, lážo plážo, aby do toho moc nevrtala. Nevím, jak se mi to povedlo, ale každopádně vod tý chvíle už nejenom že jsem vopatrná, ale Jarka mě docela začala štvát, cejtila jsem za těma votázkama, že si na Francoise začíná myslet sama. Tohle já poznám, je mi to úplně jasný! Připadám si kvůli tomu docela mizerně, je to blbá situace, místo abych jásala a s Jarkou podnikala něco zábavnýho, tak se třepu jak hloupá a bojím se něčeho, co ještě nenastalo. Jarka mi navíc řekla, že jsem se ve Francii docela změnila, že jsem nějaká mnohem vážnější než dřív, což já jsem zase chápala jako nenápadnej projev toho, že už ji to se mnou tak nebaví jako dřív…

A tak je to všecho nějaký zamotaný, nic už tak veselý a bezstarostný. Včera se Francois vůbec nevyskytoval, vlastně o něm vím pořád strašně málo. Co já vím, kde je? A jak žije? A jestli třeba nemá někde nějakou známost? Když jsem s ním, je úplně senzační, ale když jsem sama, pořád se mi jaksi rozplývá v mlhách. Pak jsem v noci dostala nápad – zajímalo by mě, co by říkal, kdybych mu navrhla, ať jede se mnou do Prahy! Jak by se asi zatvářil? Co by řekl? Určitě to jednou zkusím a tímhle návrhem ho překvapím!

Jo, a ještě jedna věc. Jarku nic nebolí. Maká v sejrárně, a nic. Mně bolelo úplně všechno, a vona je v pohodě. Že by jí ty špeky přece jen k něčemu byly?