a hlavně Francois

Ještě v sobotu večer, když jsem vysedávala s Pauelm /tím kudrnatým/ na dvorku a vypalovala cigára, popíjela colu /jak jsem říkala, alkohol je tu zakázanej/ a v rámci jazykovejch možností si s ním povídala, přiřítil se autem na parkoviště Francois.

Byl trošku překvapenej, že mě tam našel zrovna s Paulem, ale jen ho mile pozdravil a nijak to nekomentoval. Pak mi řekl, že si musíme promluvit. Prej ať se jdu voblíct a že někam vyrazíme. Paul se sice tvářil trošku zklamaně, ale já fakt nemohla nic dělat. Doufala jsem, že mi Francois pomůže z týhle díry.

Normálně nejsem žádná fiflena, ale jak už jsem tady pár dní mimo jakýkoliv dění a furt nosim jen holinky a nějaký strašný hadry, měla jsem najednou potřebu se trochu vyfiknout. Voblíkla jsem si takový pěkný tmavý džíny, co mi dělaj hezkej zadek, bleděmodrou košili a naboso takový kožený kotníkový botky, který jsou strašně cool. Přivezl mi je jednou táta z Ukrajiny, nechal mi je tam ručně ušít a všem se strašně líběj. Trochu jsem se i namalovala, navoněla a Francois už nervozně podupával, tak jsme vyrazili.

Vezl mě zase do Paříže. Byla jsem úplně nadšená z toho, že vidim zase světla velkoměsta. Sedli jsme si do jedný malinkatý hospůdky přímo u Seiny. Byl strašně příjemnej a teplej večer, na okolojedoucíh parnících vyhrávala nějaká hudba a my jsme si při svíčce vybírali jídlo. Já tomu moc nerozuměla, bylo to jen francouzky a tak jsem řekla Francoisovi, ať mi prostě něco vybere, že jim skoro všechno kromě balkánskýho sejra, kterej úplně nenávidim.

Francois nám objednal jako předkrm chřest zapečenej se sýrem a jako hlavní jídlo nějakou strašně dobrou rybu a salát a taky šíleně dobrý červený víno. Mimochodem ty ceny na lístku byly docela otřesný, ale já počítala s tim, že to snad zatahne.

A tak jsme tam seděli a já mu říkala, že to asi u těch kedluben dlouho nevydržim, ale že ho nechci zklamat, tak jsem tam zatím zůstala. Francois mě najednou chytil za ruku, jakoby mimoděk, jen tak kamarádsky /i když upřímně řečeno, já z něj byla úplně hotová a chtěla jsem, aby tu ruku držel pořád a tak jsem ani nekouřila, abych ho neodradila…/ a pak mi řekl, ať se nebojim, že něco vymyslíme a jestli bych nechtěla od pondělka zkusit dělat ve výrobně sýrů, že tam je aspoň chládek, ale je to docela těžlá práce.

No, sejry já miluju, takže proč to nezkusit, hnedka jsem dostala lepší náladu, že bude nějaká změna, k tomu všemu mi F. řekl, že mi po tom tejdnu zvýšej plat na 25 Eur a tak jsem byla nadšená a rozhodla se, že to ještě chíli zkusim.

No a když jsme dojedli a dopili, ptal se mě F., jestli bych chtěla ještě někam zajít, třeba do baru na drink a že když mám v neděli volno, můžu přespat u něj v Paříži a strávit s nim den a on mě hodí večer „domů“. Nechtěla jsem souhlasit tak vokatě, tak jsem se jako chvilku zamyslela, že se to jako nehodí, ale on mě ubezpečil, že samozřejmě vše ve vší počestnosti, tak jsem kejvla, i když jsem trošku doufala, že zas tak strašně počestnej třeba nebude.

K němu domů jsme dorazili asi ve dvě ráno, já byla strašně unavnená a tak jsem byla šťastná, že mi nachystal postel v nějaký jeho pracovně či co to bylo. Vůbec jsem nějak nevnímala, kde jsme, až když jsem zatahovala žaluzie, všimla jsem si, že z toho okna koukám rovnou na Eifelovku!! Sice byla trošku vzdálená, ale výhled teda bombastickej!!

Vše bylo fakticky ve vší počestnosti, jak slíbil a v neděli mě vzal do nějakýho katolickýho kostela na mši /to jsem netušila, že je pobožnej, ale já jsem vychovaná pravoslavně, takže mi to aspoň nepřišlo tak cizí/, pak jsme šli do parku, na Eifelovku, to bylo neskutečný, pak na oběd zase do nějakýho bistra a celou dobu jsme si povídali, on moc o sobě nemluvil, spíš se vyptával na mě, takže jsem zas po strašně dlouhý době měla pocit, že se vo mě někdo zajímá.

Nakonec mě dovezl zpátky. Vůbec se mi nechtělo, ale vidina, že změnim zahradu za sejrárnu a že se Francois snad zase brzy objeví, mě udržovala v dobrý náladě. Nevim, co si vo tom všem myslet. Fakt je takovej filantrop anebo se mu taky trochu líbim?? Já na něj teď musim prostě furt myslet, ani s Paulem nemám náladu se moc vybavovat a ten je z toho nějakej nešťastnej. Ach jo, že bych byla trošku zamilovaná?