Mám štěstí nebo smůlu?

Já už fakt nevim. Na operátorku někde na telefonu fakt kašlu. Já prostě neumim sedět na zadku víc než půl hodiny, takže to by asi nebylo nic pro mě, i když to neni blbě placený.

Po tý historce s tím zpíváním v hospodě, už ani nemám chuť a náladu pracovat někde v barech a hospodách. Takže co teď? Kromě toho se Jeremy 3 dny vůbec neozval, takže jsem začala bejt lehce nervózní, ale rozhodla jsem se, že já ho uhánět nebudu.

Šla jsem znovu na pivo s Alenou a Jirkou, co jsem se s nima potkala minule. Jsou fakt bezva. Přivedli s sebou takovýho asi čtyřiadvacetiletýho kluka, co se moc neprojevoval, ale po třech pivech z něj vylezlo, že se jmenuje Honza a studuje na JAMU piáno. To mi teda docela imponovalo. Mluvil vo tom, že jede na nějakou soutěž do Londýna a když ji vyhraje, dostane tam stipendium. Pak jsme pokračovali do Piano Baru u Štrosmajeráku, dali jsem si ještě pár vodek a Honza se zeptal, jestli může něco zahrát, bylo tam docela mrtvo, tak mu řekli, že jo. A pak začal hrát prostě úplně božsky. Já jsem mu řekla, aby zahrál Summer time vod Elly Fitgerald a von si to dvakrát zkusil, aby zjistil, jak se mi to hodí hlasově a pak začal hrát a já si vzala mikrofon a  začala zpívat. Pomalu se tam začali trousit lidi a začali děsně ječet, jako ať hrajem dál a já byla nadšená a Honza taky. Jirka s Alenou mezitím nepozorovaně vodešli a my tam takhle blbli, lidi nám začali posílat různý panáky a já se po dlouhý době fakticky bavila.

Pak jsme si dali přestávku, sedli jsme si spolu s Honzou k nějakýmu stolku a já se votočim a…. vidim Jeremyho, jak tam něco hučí něco do nějaký prsatý blondýnky a furt jí chytá ruku a hladí ji….Nevěděla jsem, co mám dělat. Chtělo se mi brečet, ale zase jsem to před Honzou nechtěla dát najevo, takže jsem ho nakonec skoro násilím vodtáhla do nějakýho jinýho baru, už ani nevim, jak se to tam jmenovalo. Honza docela nechápal, protože myslel, že budem ještě hrát a bylo na něm vidět, že jsem mu asi hodně sympatická. Jenže já měla totálně po náladě. Jeremy je normální kretén.

Jenže Honza byl tak strašně skvělej, že si okamžitě všimnul, že jsem smutná a tak jsem mu nakonec všechno vyklopila. Nabídnul mi, že se Jeremymu pomstíme a tak jsme se nakonec vrátili do toho piano baru, lidi byli nadšený, my začali šíleně jamovat, přidal se k nám nějakej kluk, co šel z konceru a měl s sebou saxofon a já potajmu koukala na Jeremyho, kterej, když mě poznal, byl úplně schoulenej v koutku a bylo jasný, že se se mnou nechce potkat ani vočima. Honza mě pak přede všema políbil a pak jsme si šli sednout. Jeremy mezitím vodešel i s tou nádherou.

Já už jsem ale pak měla docela dost, bylo pozdě, spousta vodek, tak jsem si zavolala taxíka, protože jsem našim slíbila, že nikdy nebudu chodit domů sama. Honza mě sice chtěl doprovodit, ale mě ho bylo líto, protože bydlí někde na Vinohradech a pak by se sám blbě dostával.

Jenže jak jsem v sobě měla docela dost alkoholu a nezbyly mi skoro žádný prachy, řekla jsem taxikářovi, že si skočím nahoru pro peníze a jako zástavu mu nechala svůj mobil. No…. a teď se to úplně stydim říct. Nahoře se mi chtělo tak strašně spát, že jsem se složila do postele, na taxikáře i mobil zapomněla a probudila se až ráno. Taxikář už tam pochopitelně nebyl.

První jsem si nadávala do krav, ale pak jsem si řekla,že to možná je znamení, že se mám vykašlat na Jeremyho, na novým čísle už mě teď prostě nedožene. A Honzovi dám možná to svoje nový, který si hnedka v podnělí musim vyřídit…