Já a ségra

Jsou volný dny a my jsme se ségrou zase jednou vyfasovaly Tomíka, synáčka jedněch našich známejch, a nenapadlo nás nic lepšího než vyrazit do ZOO. Tomík si přál vidět snad tisíc zvířat, takže jsme se obávaly nejhoršího, ale naštěstí se docela brzo unavil a začal škemrat vo zmrzlinu. To se nám líbilo, mohly jsme zasednout ke stánku s vobčerstvením a dát si pivo. Táňa normálně pivo moc nepije, ale když jdeme spolu, tak si dává se mnou, bylo to sice do takovýho toho přiblblýho plastovýho kelímku, ale chutnalo celkem dobře.

Poslední dobou spolu vlastně moc nechodíme, jak je ségra na vejšce, tak už to nejde jako dřív, a taky spolu mnohem míň mluvíme. Trochu jsme se vo tom bavily, pak taky, na jakou školu bych chtěla jít, já jí vysvětlovala, že nejspíš na žádnou, a to zas vona nemohla pochopit, začala mě přesvědčovat, ať neblbnu, že studentskej život je skvělej a že budu litovat. Takhle jsme spolu kecaly u piva, a najednou koukáme, Tomík nikde. Napřed jsme myslely, že je někde kolem, že se nám schoval, abychom ho hledaly, ale pak už to začalo bejt divný, takovou trpělivost nemoh mít, tak jsme ho fakt začaly hledat, a von vůbec nikde nebyl.

Začala jsem lehce panikařit, představovala jsem si, jak Tomíka trhaj tygři, přitom to byla blbost, jak by se k nim asi dostal?, ale Táňa, studentka medicíny, zůstala klidnější než já, a říkala, že ještě počkáme, že třeba prostě někam šel a zase přijde. Tak jsme seděly a čekaly, ale povídání už nám nešlo, byla jsem fakt docela nervózní, to by mě zajímalo, jaká já můžu bejt matka.

Když už jsme začaly přemejšlet, že to půjdem nahlásit, tak najednou Tomík odkusi vylezl s vítězoslavným úsměvem a strašně si liboval, jak nás vypekl. Myslela jsem, že mu jednu plesknu přes ksicht, ale Taťána zůstala v pohodě a ještě se s ním chechtala, to teda vobdivuju a docela jí to závidím, ten nadhled.

Pak jsem vo tom přemejšlela, že je to divný, že já se tak nervuju a vona ne, asi jsme jiný povahy, i když rodiče máme stejný. Proč zrovna já musím bejt ta potrhlejší?