Rande s Bobíkem

Pořád jsem nevěděla, jestli mám jít, byla jsem zvědavá, jakej ten Bobík vlastně je a co bude říkat, ale taky mi současně strašilo v hlavě – bacha na něj, je to divný, přece se nemůže lísat s jednou a dávat si rande s druhou, to by si za pár dní taky mohl nabalit třetí, ne? Jenomže ta jeho tyrkys je tak příšerná, že se mu vlastně nedivím, já bejt von utekla bych jí už dávno, kdoví, jak to spolu mají?

Takhle jsem to vobracela ze všech stran, až mě to začalo štvát, a řekla jsem si, že tam nepůjdu, že se na to můžu vykašlat, za pár dní maturuju a nebudu se zabejvat nějakým votravným pojišťovákem, kterej je stejně asi magor.

Jenomže jak se blížila čtvrtá hodina, začala jsem bejt pekelně nervózní a všechno mě to táhlo ven, nemohla jsem doma vydržet, až mě napadla šílená myšlenka, že se tam vydám potají, schovám se za strom a budu sledovat, jestli Bobík přijde. Už jsem málem vyrazila z baráku, ale pak jsem si říkala – nebuď blbá, uvidí tě schovávat se za stromem a to bys asi nepřežila, takovej trapas, všechno v háji!

Takže jsem nakonec nešla, seděla doma a snažila se učit, ale nešlo mi to ani trochu, pořád jsem musela myslet, co se tam asi děje, jestli Bobík přišel, sedí a čeká, vyhlíží, kouká na hodinky, anebo spíš nepřišel a je tam mrtvolnej klid, nic se neděje, samý cizí lidi..

No a pak mi to docvaklo! Jasně, určitě nepřišel, protože von si ze mě normálně vystřelil, viděl, že na něj divně čumím, tak si zahrál na Romea a teď se někde chechtá..

Tohle mi najednou přišlo úplně jasný, proto von tak klidně šel vod tý svý ke mně, a najednou jsem měla na sebe šílenej vztek, jak jsem se nechala debilně napálit!! Upadla jsem do stavu, kterýmu říkám vražednej klid, vzala jsem učení a šla tam, stopro přesvědčená, že žádnej Bobík není, nebyl a nebude. Těšila jsem se na pivo, a ať mi všichni políbí…

No a samozřejmě, nikde nikdo. Achjo!
Bylo sice už skoro pět… ne, vím to, určitě tu nebyl. No nejsem já pitomá?