Fakt hustý

Včera jsem seděla venku na zahrádce u Zámečku, čekala jsem na Jarku, že si se mnou dá taky jedno, a než se přihasila, tak si vedle mě sed nějakej chlap, tvářil se jak pomeranč a já si říkala, jéje, ten mě začne balit. Nebyl úplně starší, jen trochu, měl na sobě kvádro a zvláštní kostkovanou kravatu, co jsem ještě neviděla, dal si pivo, no – a pořád nic. Čekala jsem, že něco spustí, cokoli, ale on se furt jen usmíval a ucucával pivo, až mě napadlo, že to bude asi pojišťovací agent a že až dopije, tak mě pojistí na život a na smrt, měl takovej ten kufřík, co tihle nosej, ale von zase nic, jen divně koukal a usmíval se.

To už mě začínalo docela provokovat, jsem si říkala, jestli jsem tak šeredná, že ani slovo neutrousí, že mu za to nestojím? Dokonce jsem uvažovala, jestli nemám sama začít – že by se mi líbil? – ale to jsem zavrhla, to se na mladou dámu nesluší, ne? -:), se nebudu vnucovat, krkounovi.

A najednou, to už měl druhý pivo, se přišinula lady v perfektních tyrkysových šatičkách, a povídá mu: Promiň, Bobíku, já se trochu zpozdila, pak zaměřila na mě, normálka mě zavraždila pohledem jako bych byla největší zmije na světě, a říká: Jdeme!

Jenomže teď to začalo bejt srandovní, Bobíkovi se jasně nechtělo. Přestal se usmívat, z pomeranče byl spíš citrón, a kňoural něco v tom smyslu, že posedíme, že je tu hezky a že než tam přijdou, mají čas a takový…

Lady mě zavraždila podruhý, tentokrát ještě kvalitněji, vona si fakt asi myslela, že jsme tady vedli řeči, už to bylo jasný, a tahala Bobíka pryč naprosto nešetrně… Jdeme, pospícháme!

No a bomba na závěr – víte, co on jí na to řekl?

Já jsem chtěl tady slečnu jenom trochu pojistit!!! -:))))