S Williamem na letišti

Zrovna včera mi psala moje oblíbená blogerka Wien, že prej už jsem dlouho nic nenapsala. A já si uvědomila, že má pravdu, už je to skoro tři měsíce, co Takis dal Srbovi po hlavě židlí. Jenže já jsem nějaká rozlítaná a taky mám cenzuru od Ostrovanky, která mi sem tajně chodí a já vzhledem k tomu, že u ní bydlim (slíbila jsem dočasně, ale docela se mi tu zalíbilo, tak se z toho pokusim udělat nějaký permanentní bydlení), nemůžu si psát jen tak, co chci, jako dřív, když jsem byla úplně nezávislá.

Taky jsem přemejšlela vo tom, že se zas tak nic moc převratnýho neděje, co by vás mohlo zajímat. A tak dneska ráno vstanu, sednu na skútra, jedu na letiště, kruhy pod vočima z předvčerejší pařby, a čekám na přílet českejch turistů. A najednou SMS: Sonjo, jsi tam? To jsem já,William a zrovna připlouvám na Korfu z Paxosu, asi za 30 minut. Cítím se fakt hrozně, že jsem ti nedal vědět, ale já jsem neměl žádný čas navíc ani na začátku ani teď při odletu. Tak jestli máš čas na kafe na letišti, budu moc rád. W.

 

Klasika William, to by se z něj člověk zvencnul. Já na tom letišti zrovna byla a tak jsem mu brnkla, že na něj čekám. Vyšlo to fakt neuvěřitelně, že jen, co jsem posadila do busu turisty a odeslala je do hotelu, William dorazil taxíkem.

 

Dali jsme si spolu v baru před letištěm pomerančovej džus a snažili se za půl hodiny dohnat všecko, co jsme si za poslední rok a půl nestihli říct. Takže jsme prostě skákali vod tématu k tématu. Já se ho ptala, co ženský, něco říkal o nějaký Španělce, ale víc jsem z něj nevytáhla. Prej ji pozval do Skotska na střílení bažantů, tak se uvidí.

 

Pak mi vyprávěl, že má v hlavě takovej scénář na nějakej sit-com seriál, ale že vo tom furt mluví, ale nikdy nic nedotahne do konce. A pak si vytáhnul z tašky takovej bloček se svejma iniciálama a tam měl popsanejch asi 20 stran a začal mi číst ten scénář. Bylo to fakt dost vtipný. Bylo to o výměnným pobytě malýho Angličana z nóbl rodiny s nějakým francouzským klukem. Ten Angličan si nakoupil spoustu strašně drahýho voblečení, aby nedělal ve Francii vostudu a pak přijel do rodiny, kde měli nějakou alžírskou služebnou a byly to fakt docela vypointovaný dialogy.

 

Tak mi tam tak předčítal, oba dva jsme upíjeli brčkem ten džus z plastikovýho kelímku a  William pak řekl, že by se měl možná přestěhovat na Korfu na jednu zimu, aby to dopsal. Po chvíli začal vymejšlet kraviny, jestli tu třeba nemáme nějakou organizovanou zločineckou mafii, jejíž hlavou by mohl bejt a tak jsme začali spřádat plány. Vedle nás pořád postával takovej tlustej chlápek, kterýho si William vybral jako bodyguarda a pak mi řekl, že když přesvědčim číšníka za barem, aby nám dal výpalný za ochranu, najímá mě do svý party.

 

Jenže pak už byl čas jít, tak jsem s nim ještě počkala ve frontě na celní a pasovou kontrolu a pak jsem se vobjali a rozloučili. William je strašně hektickej, v Londýně rovnou přesedá ba letadlo do Skotska. A mě přepadla totální nostalgie.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „S Williamem na letišti

  1. Jesteze mas toho Wilika, jinak bych se uz asi nedockala. 😀 to si umim predstavit, kolik vzpominek se zase muselo vynorit. Ale rekla bych, ze mas krasny zazitky a ze na to je radost vzpominat. :))

Napsat komentář: Wien Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *