Náhody?

Odjakživa nemám ráda bohapusté vyhazování věcí. Takže fanaticky třídím odpad, ač to téměř nikdo jiný v mém okolí nedělá, maso nosím potulným psům a kočkám, starý chleba házím do moře rybám, oblečení po dětech rozdávám těm, kterým se hodí.

Nedávno Adonisovi praskla (už druhá) keramická mísa, ve které vařil hrášek. Zbyla jen poklice a Adonis byl strašně smutný, protože si ke svým věcem vytváří sentimentální vztah.

Poklici se Adonis chystal vyhodit, protože jeho mísa byla pryč. S tím jsem se ale nemohla smířit. Dala jsem do cizinecké facebookové stránky na Korfu fotku poklice, jestli ji třeba někdo marně neshání, protože samotná prostě koupit nejde. Pár dní se nic nedělo a najednou se ozvala nějaká paní jménem Mia: to je přesně poklice, která mi nedávno praskla a já už jsem byla tak zoufalá, že jsem si ji chtěla nechat draze vyrobit! Kolik za ni chceš? Já jsem nic nechtěla, měla jsem nesmírnou radost z toho, že se někomu hodí. A i když paní byla ze severu ostrova, zjistily jsme, že její dcera chodí na balet do budovy doslova sousedící s naším domem. Poklici jsem jí tam nechala a po několika dnech dostala šťastnou zprávu, že oba díly k sobě dokonale pasují.

Před nějakým časem jsem si dala inzerát na stránku Čechů v Řecku, že nabízím nějaké české knížky a taky jeden řecký slabikář. Včera mi přišel tenhle mail:

Dobrý den,

hledáním knížek pro děti jsem našla Váš inzerát.
Chtěla bych Vás poprosit, zda byste byla ochotná poptat se na místní knížku pro děti do 1.tř.základní školy, tzv.náš Slabikář.
Myslím že název je Alfabetario nebo Sillabario. Jsem sběratelka slabikářů a nemám možnost vycestovat. Jsem tělesně postižená.

Pokud byste řecký slabikář sehnala, ať už v knihkupectví nebo v antikvariátu, samozřejmě vše zaplatím. Mohla bych platit z mého účtu na Váš, ale nevím, zda ještě třeba občas jezdíte do Česka, abyste knížku nemusela posílat poštou. Cena balíku by určitě přesahovala cenu knížky. Nebo poslat po někom, kdo by knižku poslal v Česku mně. S pozdravem, AS

Poskočilo mi srdce radostí, protože jsem ve své lenosti ještě nestačila ty knížky opravdu někomu dát. A tuhle stejně nikdo nechtěl. Napsala jsem tedy paní, že má štěstí, protože ji nejenom mám, ale dokonce letím za pár dní do Prahy, tak jí to můžu nechat u rodičů. Měla nesmírnou radost a já taky, že se knížka dostane, kam má.

A poslední zvláštní historka, která se mi stala včera byla tahle: po mém článku na ostrovance http://www.ostrovanka.cz/vanocni-andel/ se začalo ozývat dost podobně postižených lidí. Napsala mi dcera jedné paní, která před týdnem zemřela. Psala mi, že se s tím postupně smiřuje a že ji trošku utěšila knížky Andělé v mých vlasech. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost, o té knížce jsem nikdy neslyšela a k esoterice jsem začala být lehce nedůvěřivá. Po několika hodinách přišla na návštěvu kamarádka, kterou už jsem několik měsíců neviděla a položila mi na stůl nějakou knížku s tím, že to sice nesla kamarádce, ale že už tam nestihne zajít, tak ať si ji kdyžtak zatím přečtu já. A co to bylo? Andělé v mých vlasech…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Náhody?

  1. To je náhodou krásná vlastnost, tohle „šušněníčko nepotřebností“ a následně obdarování!! 🙂
    A Andělům v mých vlasech se vůbec nedivím. Mně se podobné náhody taky stávají, docela často.

  2. Říká se, že nic v životě není náhoda…Jinak je hezké, že taková poklice někomu udělala radost – to by mě popravdě ani nenapadlo…

Napsat komentář: sonja Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *