a další faux pas..

No, tak včera to byla teda zase dobrá akce. Já úplně vyplivaná přišla vod Pauly, která už ve středu vodlítá a rvala do ní ještě oár posledních českejch frází. Doma jsem, jako obvykle, zapnula záznamník, jestli mi náhodou nevolal někdo z mých četných ctitelů, jenže většinou jsou tam záznamy pro Williama, kterej je na mobilu věčně nedostupnej. Furt mu na tom záznamníku nechávaj vzkazy nějaký ženský, von je vůbec dost populární a má neuvěřitelný množství známejch.

William včera dorazil domů už asi v 7 večer, hnedka jak dorazil, někdo volal, von to vzal a byla to nějaká kámoška, která mu říkala, (teda asi), že mu nechávala šílenejch vzkazů a proč se nevozejvá, načež von zapnul záznamník a tam nic nahranýho nebylo!! Kouknul se na mě dost tázavě a ptal se, jetsli mu mažu záznamy a já že ne, že jsem jen poslouchala, jestli mi tam někdo nenechal vzkaz, jenže jsem to tím posloucháním asi mazala, takže mě William trošku zpruzeně požádal, ať už raději na ten záznamník vůbec nešahám.

Za chvilku zvonek u dvěří a přišla ta jeho známá. Byla to Američanka, která mu právě nechávala ty záznamy, takže von vůbec nevěděl, že je v Londýně a že se s nim chce vidět. Já málem vodpadla, když jsem ji viděla: boty na takovým vobrovským kůlu, jako podpatku, rudý silonky, sametová černá minisukně, nějaká vlající košile, zmalovaná jak nějaká kreatura a takový rozevlátý dlouhatánský blonďatý vlasy. William mi ji představil jako svoji kamarádku Phoebe a vona šla k němu do jídelny, vzala kytaru a tam se zavřeli a najednou já slyšim, jak tam ječí takovým  šíleně vysokým hlasem nějaký jakoby operní árie. Seděli tam asi hodinu a já jsem byla trošku nesvá. Zaprvé mi bylo strašně trapně, že jsem mu lezla do záznamníku a ještě to omylem mazala a za druhé mě ta kreatura přišla dost strašná a asi jsem trošku i žárlila.

William s ní potom vylezl ven z toho pokoje a prej že jdou ještě s pár kámošema na večeři a jestli chci jít taky. Tak jsem samozřejmě šla, jenže cokoliv bych si vzala na sebe, tak vedle Phoebe bych vypadala jak Popelka, no ale to je fuk.

Dojeli jsme taxíkem do nějaký děsně luxusní restaurace, kde měli ti známí vobjednanej takovej svůj salonek,. Když jsme přijeli, takuž tam seděli dva chlápci a tři nějaký holky-ženský a všichni se s náma strašně zdravili a byli docela milí. Pak nám číšnící začali nosit nějaký jídla, jejichž jména mi připomínaj nějaký japonský nadávky, lastury a mušle, různý druhy ryb a věcí, který jsem ve svým životě neviděla a neměla vo nich tušení a samozřejmě ani nevěděla, jak se vůbec jí. Takže jsem jen tak pozorovala vostatní a snažila se vypadat nenápadně.

Phoebe po asi čtvrtý skleničce vína začala bejt docela hlučná a začala všem furt vyprávět vo sobě, jako jaká je úžasná zpěvačka a tak. No a ti vostatní prej, ať teda něco zazpívá a tak si vona stoupla na stůl, tím kůlovitým podpatkem vodsunula stříbrný vidličky a skleničky a začala šíleně nahlas zpívat zase ty děsivý árie a při tom se tvářila strašlivě vážně a důležitě. Vostatní ji pozorovali se zaujatejma pohledama, který byly ale nicneříkající, takže nemělo smysl na někoho dělat ksichty, protože hrozilo nebezpečí, že se jim to může třeba líbit a já se zbytečně ztrapnim. Do tý doby, než přišel číšník a začal se strašně vomlouvat, ale řekl, že jestli by ta paní mohla slézt ze stolu a přestat zpívat, že si zakládají na svý atmosféře klidnýho podniku a že si tam vod vedle nějaký lidi stěžujou!! Já málem vyprskla smíchy a až teprve teď jsem si všimla, že se všichni držej, aby se nezačali smát. Jen Phoebe slezla celá zelená vzteky ze stolu a celej zbytek večera už skoro nepromluvila… Dobře jí tak…

Dneska jsem byla celej den s tou českou kámoškou Lenkou, její rodina řekla, že u nich dnes můžu spát, protože Lenka má zejtra volno, takže mě dneska představí v hospodě zase svejm kámošům, který už zná ze svýho dřívějšího pobytu tady. Docela se těšim, že to bude zase nějaká změna….