První rande v Puertu

..ne tak úplně povedený…

Ve středu mi volal Michael. To je ten Holanďan, co má s kámošem Stevem tu restauraci, kam mě nedávno vzal Max. Prej proč jsem se nezastavila a jestli bych nechtěla jít ve čtvrtek, kdy mívaj zavřeno, na drink. Hmmm… proč ne, pomyslela jsem si a přikývla.

Včera jsem lehce zpanikařila, protože jsem zjistila, že vlastně vůbec nemám nic pořádnýho na sebe a zdálo se mi, že Michael bude jako spoluvlastník týhle trendy restaurace asi docela módně vyladěnej, tak jsem si šla ještě narychlo koupit nový džíny a tričko. Je fakt, že na svoje oblíkání dost kašlu a tím, jak mám na sobě většinu času uniformu, tak to vlastně fakt moc neřešim.

Večer jsme se teda sešli na Plaza del Charco v jedný německý hospodě, kde jsme si dali dvě piva a trošku rozpačitě si povídali. Michael byl strašně milej a galantní, ale já jsem asi pitomá, jenže mě děsně rozčiluje ten silnej holandskej přízvuk, kterej maj v angličtině snad všichni holanďani, který znám. No, ale to jsem vodbočila.

Pak jsme se šli projít po Puertu de la Cruz. Je zvláštní, jak člověk vidí všechno úplně jinejma vočima, když se prochází s někým, než když je sám. Zjistila jsem, že jsem mnohem všímavější, některý věci jsou i mnohem hezčí. Faktem ale taky je, že ta procházka kolem tý kamenný zdi v Puertu je opravdu bombastická, protože tam Atlantik rozráží svý vlny a ty stříkaj až nahoru, což je teda, zvlášť při měsíčku, nskutečně romantický…

Michael pak navrhnul, že bychom mohli zajít do jeho oblíbenýho baru Pacalolo, kterej vlastní taková asi padesátiletá výstřední Kubánka Maria Carmen, která šíleně kouří, pije litry kubánskýho rumu, má dlouhý kaštanový vlasy, perfektní postavu narvanou do minisukně a furt se strašně směje. Já tyhle typy moc nemusim, ale María Carmen byla tak bezprostřední, že prostě mi chtě nechtě byla fakt sympatická. Slíbila mi, že se mnou zajde příští týden na večeři k Michaelovi a Stevovi, ať tam nemusim sama.

Kolem druhý hodiny v noci jsme odcházeli a já už jsem byla docela unavená, jenže Michael ještě nechtěl jít domů, tak jsme si sedli do jednoho takovýho non-stop baru, kde jsme ještě něco popíjeli a povídali si, on mi vyprávěl, jak chodil s nějakou holkou, která pro něj skládala písničky, ale pak mu odešla s jiným klukem, proto se rozhodl na všechno se vykašlat a přijel se Stevem sem. Já mu zas povídala o svejch cestách za poslední rok a půl a on vůbec nechápal, jak můžu furt takhle někde trajdat s jediným kufrem, kterej mám zabalenej za deset minut.

Taky jsme se bavili o tom, na čem nám záleží u lidí, když se s nima potkáme poprvé. Nebo na co spíš směřuje náš pohled. Já mu říkala, že se koukám na ruce, zuby a boty /je pravda, že u něj je v tomhle směru všechno fakt pěkný…/ a on zas, že mu záleží na očích, zubech a vůni. Zajímavý. Asi se mu moje oči a zuby líbily a asi jsem mu dostatečně dobře voněla, protože mě pak furt chytal za ruku a snažil se mě před domem líbat, což by mi nebylo až zas tak nepříjemný, jenže jsem si okamžitě vzpomněla na Williama, kterej se už tutově rozhodl, že na vánoce přijede a tak jsem si řekla, že si nebudu komplikovat zbytečně život a lehce se vymanila z Michaelova objetí, zamávala mu a šla spát.

Doma jsem přemejšlela o tom, že jsem asi odsouzená k samotě, protože si vždycky, když mě balí nějakej kluk, vzpomenu na Williama a říkám si, že nechci bejt s člověkem, kterýho bych se styděla mu představit, nebo to je asi blbě řečeno. Spíš nechci bejt s žádným člověkem, kvůli kterýmu nebudu moct na Williama jednou provždy zapomenout. Což je teda asi docela oříšek….

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u „První rande v Puertu

  1. jé, myslím, že na vánoce se to rozřeší, jestli teda william přijede (možná i když nepřijede).. pamatuješ, jak jsem byla pořád zabržděná s Princem, a když jsme konečně měli šanci to znova rozjet, došlo mi, že ho nechci… rozhodování se nesmí uspěchat, ale zas nemá cenu setrvávat ve vymyšlenejch konstrukcích (ovšem ten přízvuk.. no mě asi spíš rozčiluje, když někdo dělá chyby… v jazyce, kterej je buď jeho mateřskej a nebo jako mateřskej)…já bych tak jela do tepla!lol

  2. flamme: jo, na prince pamatuju. normalne mi jsou prizvuky jedno, ja sama mam nejakej prizvuk ve vsech jazycich. ale ten holandskej je strasne odpuvdivej. ale asi si budu muset prestat vybirat partnera podle bot a prizvuku…

    cheorchia: vidis, to me nenapadlo!

    laura: uz se nemuzu dockat, na jednu stranu. na druhou z toho mam tak trosku hruzu!

    dewberry: tvuj aspon nema holandskej prizvuk:)

  3. :))) no, to nemá, ale myslím, že anglicky neumí vůbec.
    ale já tí v tomhle plně rozumím, sama jsem strašnej cimprlich na přizvuky a jak lidi mluví. Možná si tím šlapeme po štěstí, ale jsou věci, přes který prostě nelze se přenést.

  4. uz jsme zas u veci,pres ktery se nelze prenyst… a ja si porad rikam: neslapeme si po stesti, jeste ze existujou, jen kdyby vsechny clovek odhalil vcas!!!

  5. Kdo z kohoAsi tady píšu jako jediný chlap,ale nevadí…Nechci dávat Soni rady do života,ale měla by si ujasnit v hlavičce,jestli Wiliam stojí za to.Sedět an dvou židlích se navyplácí,je fajn,když bije srdíčko jen pro jednoho…

  6. nepovedený randečau Sonjo, mám taky čerstvej zážitek. Měla jsem po dlouhé době rande o víkendu.Pán velmi zábavný společník, pravda poněkud z „high society“(vzpomněla jsem si na Tebe a Williama)Podle toho jsem uzpůsobila šatník. Dopadlo to tak, že jsme skvěle pařili v hotelovém baru do 6. do rána – on naprosto uvolněně v bílé košili – vykasané a oblekových kalhotech, já ve velmi společenském! :o))) uf

  7. nuli: ja to zas tak tragicky neberu…

    flamme: ja vim… proste to asi nebude ON.

    rarasek: jak mam vedet, jestli william stoji za to, kdyz ani nevim, jestli by me chtel? ja na dvou zidlich rozhodne nesedim. spis ani na jedny, rekla bych:(

    alaiva: super:) mas nejakej blog, kde bych se mohla pobavit na cizi ucet?:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *