a pár drobnejch nepříjemností…

Už vod středy jsem se fakt strašně nervovala, co mám na tu sobotu připravit. Dík za vaše tipy, nakonec jsem fakt prohlídla různý internetový stránky, jenže nějak mi to prostě všechno přišlo děsně složitý.

Ve čtvrtek jsem šla poprvý k tý Helen uklízet a to, co mě čekalo, bylo docela překvápko: bydlí v roztomilým baráčku se zadní zahrádkou kousek vod metra. Já jsem s ní předtim mluvila po telefonu, takže jsem věděla, že budu mít klíče u sousedů a ty klíče si mám prej nechat! Na stole byly v košíku perníčky a peníze za ten den za úklid a vzkaz, co mám všechno udělat. Vlastně toho na ty tři hodiny nebylo až tak moc, nějaký luxování, úklid koupelny a kuchyně, docela to šlo, měla jsem to hotový už za dvě hodiny, tak jsem jí nakonec ještě uklidila ve skříni.

Popravdě řečeno jsem byla docela šokovaná, jak někdo, kdo vydělává takovejch peněz a má takový postavení, může bejt takhle nechutnej bordelář a špindíra! V kuchyni bylo nemytý nádobí snad tejden, koupelna úplně zprasená, voblečení nebylo ve skříni, ale před skříní, skoro jako kdyby tu skříň někdo naklonil a všechno vysypal. No síla. Docela mě ale bavilo se jí prohrabat v těch luxusních hadrech a doufám, že bude mít radost, že jsem jí to tam tak dala do pořádku.

No, ale zpátky k tý obávaný večeři. Z pátku na sobotu už jsem skoro nemohla dospat, zdály se mi děsivý sny a úplně jsem se potila. No fakt. Strašný. William nebyl doma, měl se vrátit až v sobotu na tu večeři, takže jsem s ním ani nemohla nic moc zkonzultovat.

Nakonec jsem vyrazila do vobchodu a nakupovala jako zběsilá. Hlavně různý kytky a dekoraci, protože jsem si říkala, že jestli bude hnusný jídlo, tak ať to je aspoň v hezkým prostředí.

Pak jsem celý vodpoledne zdobila zadní jídelnu, kde je velikánskej dřevěnej stůl. Dala jsem všude svíčky a do váziček ty kytky, rozhodla jsem se použít jako osvětlení právě jen ty svíčky, aby ty blivajzy nebyly aspoň tolik vidět….

No a poté jsem začala kuchtit. Využila jsem radu Dity /v minulém příspěvku v komentářích/ a jako předkrm fakt udělala toustíky se smaženejma vejcema, posypaný čerstvou pažitkou a petrželkou a vobložený cherry rajčátkama a k tomu jsem koupila Absolut vodku, kterou jsem mezitím namrazila.

Z asi deseti druhů zeleniny jsem udělala salát s takovou medovo-hořčicovo-balzamikovou zálivkou a pak jsem do kastrůlku hodila tři pytlíky Fondue a nakrájela čerstvý veky na kousky a rozhodla se předstírat, že jsem to vyrobila z různých druhů sýrů sama…./Důkazy v podobě obalů od fondue jsem pečlivě zlikvidovala/.

Asi kolem sedmý přišli Williamovi rodiče. Will doma ještě nebyl, takže jsem s nima byla sama. Maminka si mě změřila opět svým přísným pohledem, kdežto silnější podsaditej taťka se na mě hnedka vrhnul, s úsměvem mě políbil na tvář a řekl, že ho moc těší.

Matka se hnedka vrhla do kuchyně a začala zjišťovat, co budeme jíst, takže mi začala vodklopovat mísy a hrnce, což mě docela štvalo. Pak se ptala, proč je v jídelně taková tma a chtěla rozsvítit všecky světla, tak jsem jí docela rázně vysvětlila, že je to kvůli atmosféře…Naštěstí za chvilku dorazil William a jeho brácha, ten studenej čumák.

A pak už jel jeden trapas za druhým:

William chtěl nalejt tátovi whisky, jenže když přišel k tý velký flašce, zjistil, že je prázdná… Překvapeně se na mě podíval, já zrudla jako rak, von zakroutil hlavou a vyndal ze skříně nějakou normální láhev nějaký single malt whisky, takže nakonec situaci zachránil. Ale nezapomněl to při večeři dát k lepšímu, jak se mi podařilo za měsíc vyžahnout skoro 5 litrů whisky /no, vona mi docela pomohla jeden víkend Isabella a pak taky David, ten kriminálník/.

Pak jsme se usadili ke stolu a já začala servírovat ty tousty a tu vodku, načež mátka tu vodku štítivě vodsunula a řekla jako že sorry, ale že takovýhle věci nepije. Pak za úplnýho ticha začali všichni žvejkat ty tousty a kromě Williama, kterej je fakt strašně hodnej a jeho táty, kterej je prostě takovej fantastickej Skot, a který to snědli všecho, na talířích těch ostatních zbyla skoro půlka.

Pak jsem nastoupila se salátem a fondue. William se mě zeptal, jestli v tý zálivce neni náhodou med nebo hořčice, protože je na to prudce alergickej… No, bylo tam voboje, takže smůla. Brácha, když viděl fondue řekl, že si dá jen salát, protože nesnáší sejry….

Já byla na pokraji zhroucení, ale William to naštěstí všecko vobrátil ve srandu a řekl, že jsou šílená rodina, že každej něco nejí nebo nepije a že proto si mě přizval domů, abych tyhle nedostatky vyrovnávala /tím narážel na tu pětilitrovou whisky, co jsem vyzunkla/.

Nakonec ale to fondue byl dobrej nápad, protože to trvá docela dlouho, když se přitom sedí a každej si namáčí chleba v tekutým sejru uprostřed. Celá atmosféra se docela uvolnila, dokonce se mě rodiče začali ptát, odkud jsem, co dělá moje rodina, jak jsme se dostali do Prahy a kde jsme se seznámili s Williamem a i když asi nejsem tak úplně nájemnice jejich syna podle jejich představ, byli po zbytek večera docela příjemný a dokonce sami nabídli, ať se u nich na vánoce stavíme oba.

Jako zákusek jsem pak servírovala Tiramisu, který jsem koupila v nedalekým cukrářství, to jsem ale raději za svoje dílo nevydávala.

Když konečně vodešli, sedli jsme si ještě s Williamem ke krbu, dali si skleničku tý strašně dobrý 17 letý whisky a von mi řekl, že to bylo úplně super a že mi moc děkuje. Já byla šťastná, že to takhle dopadlo a měla jsem najednou pocit, že máme k sobě s Williamem zase o něco blíž….