Křesťanský figurky

V místním anglikánským kostele hraje na elektronický varhany takovej zvláštní chlápek, jmenuje se Jamie. Je mu tak odhadem šedesát, nosí vždycky krátký kalhoty, takže jsou mu vidět fusekle, ty kahloty má nasoukaný na svým tlustým břichu a má pleš a brejle. Vypadá na to, že je starej mládenec, nikdy jsem si nedovedla představit, co by měl za ženskou. Ale hraje úžasně na piáno, fakt skvěle.

Paní farářová, taková děsně akční Američanka, malířka, zorganizovala zkraje léta letní festival na podporu kostela. Měly tam bejt koncerty, výstava, prodej různýho zboží a tak.

 

No a na ten prodej oslovili několik lidí, který tam měli dělat hudební kulisu. Jamie mě požádal, jestli bych si s nim něco nenacvičila, že by hrál na piáno a já na saxofon. Přidal se k nám ještě Janýsek se svojí příčnou flétnou. Cvičili jsme pár klasickejch jazzovejch kousků a docela nám to šlo. Scházeli jsme se vždycky po kostele. Na Jamieho ale vždycky čekala taková ošklivá tlustá Angličanka, která v zimě v létě nosí crocsy na boso a má úplně zkažený zuby. Říkala jsem si, že ji asi vozí autem, že bydlí někde blízko něj. Ale přišlo mi, jako by tam na něj tak oddaně čekala, že jsem si pomyslela, že by ho možná chtěla sbalit.

 

Každopádně jsme jednoho dne odehráli svoje vystoupení, který se nám jakž takž povedlo, i když Janýsek nakonec nehrál, protože si narazil prst. Večer jsme pak šli na koncert, kterej byl spojenej s večeří a Jamie si přisedl ke stolu, kde jsem seděla já. Chvilku jsme se bavili a on mi začal vyprávět, že se sem přestěhoval před pár lety se skoro celou rodinou kvůli dceři, která chodila s nějakým chuligánem, když jí bylo asi patnáct. Jenže zatímco se stěhovali, dcera otěhotněla a rozhodla se si dítě nechat. Chuligán zdrhnul a dceru si vzal spolužák ze školy, se kterým má ve svejch dvaceti letech další dvě děti. Ta teda zůstala v Anglii. Když o ní mluvil, měl takovej strašně tvrdej výraz, jakoby jí to nemohl celý odpustit a zapomenout. Říkal, že jí platí jednou ročně letenku sem, ale s další pomocí že nemůže počítat, protože měla následovat boží cesty a ne se spouštět s chuligánama….

 

Zajímalo mě, kdo je jeho manželka. „No přece Shirley,“ odpovídal Jamie udiveně. „Jdu jí tamhle zanést salát…“ Nestačila jsem se divit. Tak ta ženská, o který jsem si myslela, že ho chce sbalit, je jeho manželka!! Divný, chová se k ní jako k cizí.

 

O několik týdnů později mi vyprávěl, že se ta jeho dcera zhroutila a jeho manželka jede do Anglie jí pomoct. A zase s takovým lhostejným výrazem ve tváři mi sděloval, že to má holt z toho, že neposlouchá Boha a děla si co chce, takže komu není rady, tomu není pomoci. Tahle jeho tvrdost mi přijde fakt děsivá.

 

Jamieho nadchla Janýskova hra na flétnu a tak se s nim domluvil, že s ním bude Janýsek během kostela vždycky hrávat. Kvůli tomu  Janis začal v neděli vstávat a chodit nadšeně sám do kostela. Jenže pak odjel na prázdniny do Čech. Já jsme sem tam chodila po kostele s Jamiem cvičit, když jsem měla čas, jenže jamie vyžadoval, ať mu vždycky napřed pošlu mail, jestli přijdu. Asi dvakrát jsem poslala, že jo a pak jsem jednou zapomněla a nepřišla jsem. To jsem si docela zavařila. Ale o tom jsem ještě nevěděla.

 

Pak se vrátil Janýsek a já poslala Jamiemu mail, že přijde on. Krásně jim to spolu ladilo a lidi v kostele byli nadšený, jak takovej malej kluk krásně hraje a vůbec se nestydí. Janýsek hrál normálně z not, většinou nějaký kostelní písně, který vůbec nezná. Jenže příště jsem Jamiemu zapomněla poslat mail a Janýsek šel stejně. Vždycky tam chodí už o 45 minut dřív, aby se rozehráli. Teď ale, když jsme přišla, s hrůzou jsem poslouchala, že to Janisovi moc nejde, že se nechytá a celý to zní příšerně. Bylo to ještě před začátkem kostela, tak jsme šla dopředu a ptala se Janise, co se děje. Ten říkal, že si jamie na pianu posunul tóninu o tři tóny níž a teď on to musí prostě v těch notách rychle převýst, což je fakt dost těžký, zvlášť, když ty melodie nezná. Koukla jsme se na Jamieho a ptala se ho, proč to přehazuje do jiný tóniny, že to Janis nemůže zahrát a zní to děsně. Ten se na mě dost chladně podíval a řekl, že to je moc vysoko a lidi by to neuzpívali. Jenže kostel přece ještě vůbec nezačal, takže nikdo nic stejně nezpíval! Řekla jsem Janisovi, ať si kdyžtak sedne a nehraje a až to Jamie zase přehodí, tak ho zavolá.

 

Asi tři první písně ale hrál Jamie s tou posunutou tóninou. Janýsek tam, chudák, stál, absolutně se nechytal, protože mu to nechtěl kazit a já jsem měla šílenej vztek. To se mu mstí za to, že jsem mu neposlala mail, že přijdeme? Co je to za totálního blba? Byla jsem tak strašně vytočená, že jsme měla chuť se rozbrečet nebo odejít.  Pak jsem si říkala, že přece nechodim do kostela proto, abych se takhle vytáčela a tak jsem se soustředila na to, aby Jamie zase přehodil tóninu do normálu a ze mě vyprchal vztek.

 

Při další písni se najednou ozval krásnej zvuk flétny a Janýsek zase hrál úplně v klidu. Jamie v tu chvíli totiž přehodil tóninu do normálu a nechal ji tak už po celej zbytek bohoslužby.

 

Říkám si, že to s nim ta dcera asi neměla lehký. Celej život si v hlavě snažim srovnat, jak je možný, že některý lidi jsou sěsný křesťani, všem vnucujou Boha a přitom jsou sami strašně krutý na svoje nejbližší. Nějak to pořád nechápu.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Křesťanský figurky

  1. strašné… Já mám zkušenost, že mnoho věřících, ať už křesťanů nebo jiných, si tu víru překrucuje, jak se jim hodí a zlíbí… nejlépe aby bylo vše podle jejich představ.

  2. já nemám žádné zkušenosti s takto věřícími lidmi ale tohle je takový ten fanatický, sektářsko tyranský přístup a je to velmi škodlivé , hlavně děti takového člověka mají trauma na celý život. Ta dcera možná dopadla jak dopadla právě kvůli tomu chladnému asketickému tyranskému přístupu to je opravdu hrozná věc na psychiku imho

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *