Co je super na tom, že už je mi čtrnáct, je, že můžu cestovat sám a ne pořád s rodičema za zadkem. Takže takhle jsme byli se školou v městě Karditsa, což bylo docela fajn, ale poslední dobou jsem zvyklý na mnohem lepší hotely. Já je teda posuzuju hlavně podle toho, jestli mají ke snídani nutellu nebo ne. Ale to už je vám asi dost jasné. Tady měli jen nějaké křupinky nevalné kvality.
Archiv autora: Sonja
XXIX. – kapitola dvacátá devátá- máma se zbláznila
Nedávno jsem přinesl ze starořečtiny něco jako tři mínus, takže z toho máma nebyla úplně nadšená, ale zato jsem zabodoval dost z fyziky a historie a taky z Iliady. My totiž probíráme podrobně Homérova Odyssea a Iliadu. Loni jsme dělali Odyssea a letos Iliadu. Je to hrozně komplikované, člověk si musí pamatovat neskutečné množství jmen, míst a bojů, k tomu různé olympské bohy a jejich děti a ženy. Ale mě to celkem baví. V historii si docela pamatuju i data.
XXVIII. kapitola dvacátá osmá – Výtvarka, vajíčko a průšvihy
Myslím, že už jsem vám říkal, že mě celkem baví výtvarka. Ani ne proto, že bych uměl nějak zvlášť hezky malovat. Třeba krajinky a lidi a tak, to neumím vůbec. Ale můj kamarád Kuba mě naučil tak trochu výtvarně přemýšlet, což se mému učiteli na výtvarku dříve strašně líbilo.
XXVII. – kapitola dvacátá sedmá – ostrovní Velikonoce
Velikonoce na Korfu
Asi si říkáte, co na nich může být tak zvláštního. Popravdě, mně by to taky nepřišlo, nebýt toho, co jsem slyšel o českých Velikonocích. Pomlázky, polévání vodou, to my tady nic takového nemáme. I když je fakt, že ségru bych jednou za rok mohl legálně vylískat, a nikdo by mi nemohl říct ani ň.
XXVI. Kapitola dvacátá šestá – koucourek Mau a školní hazard
Kočičí táta
O mém oblíbeném kocourkovi Mau jsem vám už psal. Chodíval jsem ho krmit před barák a povídal si s ním z okna, jenže Mau se začal toulat a pak najednou úplně zmizel.
XXV. Kapitola dvacátá pátá – přijela máma, blbneme s klukama a další story
To, že přijela máma, je dobrá i špatná zpráva. Sice je u nás zase celkem pořádek a máme vyprané prádlo. (i když táta nám sice pral taky, ale tak, že strčil všecko prádlo dohromady, takže moje bílá trička mají šedé fleky, a to už vyprat nejde), a skončil ten chaos, který u nás po celou dobu vládnul.
XXIV. Kapitola dvacátá čtvrtá-Trosečníci
Když máma odjela, začala nám celkem slušná pohoda. Táta si totiž na jaře vyrobil takový pokojíček na půdě, prý abychom ho nerušili, když ráno jdeme do školy, hádáme se nebo já hraju na flétnu a máma na saxofon. Jenže tím pádem nemá absolutně přehled o , co se děje dole. Takže my se ségrou jsme se koukali na telku třeba do půlnoci a dělali si každý večer palačinky s nutellou.
XXIII – kapitola dvacátá třetí – ztráty a nálezy
XXII. – Kapitola dvacátá druhá -Zkoušky a nová flétna
Ve škole jsem začal docela makat hned ze dvou důvodů: moje skvělá učitelka Lia mi totiž řekla, že když se budu učit, mám větší šanci se dostat na nějakou dobrou hudební univerzitu a to já fakt chci. I když času je ještě fůra. Ale Lia mi vyprávěla, že měla sama ve škole pořád dobré známky, tak se před ní nechci ztrapnit a nechci, aby si myslela, že jsem nějaký hlupák.
XXI. – Kapitola dvacátá první – Ještě něco z prázdnin
O Martinovi už jsem vám vyprávěl. Je to třída. Tuhle volala mojí mámě jeho máma a vyprávěla jí, že Martin vyhrál tablet v nějaké soutěži. A den předtím prý vyhrál ten samý jeho spolužák ze třídy. To mě teda fakt zajímalo, protože to bych chtěl hrozně vyhrát taky.