doma je doma

Tak jsem si udělala osm dnů ve Švýcarsku. Mělo to bejt původně sedm a pak dva dny u ségry v Německu, jenže ta zapomněla, že přijedu a měla naplánovanýho něco jinýho.

Přijela jsem k Isabelle, která se šťastně vdala a má miminko. Jenže chuděra neni schopná žádný akce, protože jí je furt blbě, protože je zase těhotná. Takže blije a spí a do toho se snaží nutit se do nějaký konverzace. Mimo to, ta zase zapomněla, že nevodjíždím ve čtvrtek, ale až v pátek, a odletěla ve čtvrtek s manželem na koncert do Berlína, takže já tu zůstala sama s jejím miminkem, který mi tím pádem připadlo na hlídání.

Druhej den po příjezdu jsem teda vodjela za svejma „bráchama“ do Thurgau. Peter slíbil, že si vezme v pondělí volno, ale zapomněl na to, takže jsme aspoň strávili fakt hezkej víkend na vesnici u mámy těchhle mejch úžasnejch kámošů. Připadala jsem si jak nějaká agroturistka, jedli jsme hrušky ze zahrady, fondue ze sýrů z nedaleký sýrárny, chleba od sousedů, domácí šunku, a v neděli jsme si udělali houbový ragú z čerstvě nasbíranejch hub. Všude vokolo jen zvonily krávy svejma zvoncema a v dálce byly vidět v okna roubenýho domku zasněžený Alpy. Fakt nádhera.

V sobotu jsme zašli do vesnický hospody U lvů, kam jsem chodívala kdysi, když jsem ještě pracovala ve vedlejším zámku v ústavu pro alkoholiky. Před hospodou stálo auto se slovenskou SPZ. Vevnitř ale nikdo nebyl, jen servírka. Nakonec se ukázalo, že je Slovenka a to auto je její. Slovensky ale vůbec mluvit nechtěla, tak jsem ji nechala bejt. Jen mi zvědavost nedala, abych se jí nezeptala, jak dlouho tam je. Tři roky, prej, tak za tu dobu snad slovensky nezapomněla.

Večer jsme chtěli jít na nějakej pivní festival, ale hrála tam tak otřesná hlasitá dechovka, že jsme raději zašli do naší bejvalý kultovní hospody na pivo. Dříve jsme tam hrávali šipky, stolní fotbal a pouštěli si muziku z juke boxu. Teď ale zmizela ta útulná atmosféra, sice tam maj nějakej super moderní juke box, za mejch časů to bylo ještě na desky, teď už je to nějak elektronicky řízený, fotbal taky, ale zmizely koberce a vobjevily se tam fakt hnusný poutače na hnusný jídlo, jak někde na Václaváku u stánku s rychlým občerstvením. Fiona, to je Petrova holka, se servírky zeptala, jestli taky neni náhodou ze Slovenska a ona že jo. Pozdravila jsem ji česky, ale ona odpovídala jen německy, a to ještě blbě. Zvláštní. Nejdřív jsem si myslela, že to dělá proto, že nechce bejt neslušná, když u stolu seděj vostatní, což bych dokázala pochopit.

Kluci se jí ptali, jak dlouho tam je a ona že už 15! let ve Švýcarsku, ale tuhle hospodu převzala před půl rokem, to abychom si nemysleli, že je servírka. Byla to totiž majitelka. Měla fakt hnusný točený pivo, tak jsme začli pít lahvový. Měla ale studený jen dvě a ostatní teplý. Flašky měla prošlou záruční lhůtu, ale kluci mě uprosili, ať neprudim.

Zajímalo mě, jestli má nějaký chlazený pivo, tak jsem se jí šla zeptat na bar. Stály jsme tam samy a ona mi na český otázky prostě zatvrzele odpovídala německy. Tohle fakt nepochopim a tak jsem k ní okamžitě zaujala negativní postoj. Kluci se jí ale furt zastávali, že má třeba nějakej komplex…

V úterý jsem byla domluvená se svojí dlouholetou kámoškou Simonou, že se sejdem. Ta mi slíbila, že si vezme v úterý a středu volno z práce. Pak se ale vůbec neozývala na moje maily a telefonáty, až v úterý ráno volala, že na to zapomněla, tak že mám přijet odpoledne a vezme si volno ve středu. Co se s těma lidma děje?

Každopádně jsme se nakonec sešly a ona mi řekla, že ji právě propustili z práce… K tomu všemu měla úplně žlutý bělmo, nevim proč, docela mě to vyděsilo, a ještě mi pak u večeře řekla, že bere antideresiva, protože má děsný problémy. Takže jsme celej večer pily čaj a šly brzy spát, což taky neni čas od času špatný.

Dneska je můj poslední den, venku je neskutečně hnusně, prší a já jsem přebalila a nakrmila Isabelly miminko, který jsem uložila ke spánku a už se vážně těšim zase domů. Všude dobře…