Velkej den

mejch rodičů

Dneska má moje maminka sedmdesátiny a zároveň slavěj s tátou 50.výročí svatby. Padesát let, ty bláho, to je teda fakt nářez!! Jak může někdo s někým jiným takhle dlouho vydržet?? To je fakticky skoro zázrak. A nejen to, že spolu vydrželi, ale že se ještě po těch dekádách maj furt rádi, večer spolu choděj na procházku a držej se zaruku a říkaj si maminko a tatínku. Neuvěřitelný.

A já tak přemejšlim, čim to je a jestli bych to taky tak chtěla. I když v mým případě to je dost málo pravděpodobný, protože to by Takisovi muselo bejt 96 a mě 75. To je teda asi pasé. Vlastně spíš doufám, že se toho nedožijem.

Moji rodiče nejsou Ukrajinci, jak jsem tu kdysi psala. Vymyslela jsem si to proto, abyste si dovedli představit, že jsem byla dost outsider ve škole a tak. Ale já byla outsider proto, že můj táta byl evangelickej farář a v době komunismu mi to děti ve škole dávaly dost sežrat. A nejen ony. Některý komunistický učitelky a různá další lůza společnosti. Taky se mi smály, že jsme neměli televizi a tak já nevěděla, kdo je to Gott a Bartošová. Jenže naši řekli, že ty komunistický kecy nebudou poslouchat a televizi koupili asi tejden po revoluci.

Naši byli docela chudý, ale vždycky nějak finančně vyšli. A vždycky si stáli za svejma názorama. I když věděli, že nás se ségrama budou prudit ve škole a nebudou nás chtít vzít na gympl kvůli blbýmu kádrovýmu posudku. Vždycky šli rovnou cestou a nikdy před nikým neuhli. To bylo děsně fascinující. Pamatuju, když k nám přijížděli třeba různý návštěvy z ciziny, který se musely hlásit, ale my je nahlásit nemohli, protože nám vezli nějakou zakázanou křesťanskou literaturu. Maminka zavírala vokna do světlíku, aby sousedi neslyšeli, že se u nás mluví cizí řečí a nám zas naši kladli na srdce, ať ve škole nikomu nic neříkáme. A tak jsme jako děti vyrostly vlastně v takovým spikleneckým vztahu. Moc dobře jsme si uvědomovaly, i když jen dětskejma vočima, co by se mohlo stát.

Když mě pak spolužáci šikanovali, vysypávali mi aktovku na zem a posmívali se mi a volali na mě jeptiško, v duchu jsem začala proti těmhle parchantům bojovat. Později už ne jen v duchu, ale i naostro, kdy jsem jim něco drsnýho odpověděla. Pak začal jden idiot, takovej čtyřkař, šikanovat jednu retardovanou spolužačku Radku. Nikdo ji neměl rád, byla docela protivná, blbá a smrděla. Jenže mě to přišlo hrozně nefér. Takže jsem šla za tím idiotem a před celou pátou třídou mu vrazila facku jako hrom. Všichni zmlkli a koukali na mě jak na zjevení. Já, Sonja, taková puťka! Ale ve mně se najednou něco zlomilo. Čekala jsem chvíli, že se na mě vrhnou, ale nestalo se vůbec nic. Protože ti, který šikanujou, jsou většinou ti největší srabové. Vod tý doby si na mě už vlastně nikdo pořádně nic nedovolil.

Myslím, že takovou tu vnitřní sílu mi dal příklad rodičů. Oni na nikoho nenadávali, nebojovali, jen si prostě šli tou svojí cestou a bylo jim šumafuk, co si vo nich ostatní myslej. Táta, když šel zas jednou na výslech do Bartolomějský, a estébák mu začal říkat, že už se konečně musí rozhodnout, jestli je na straně kapitalistů nebo socialistů, koukal se na toho křivýho chlapa úplně nevinně a říkal mu: „Pane důstojníku, já už jsem si dávno vybral."  Estébák zíral a čekal, co z něj vypadne. A táta pokračoval:"Už před lety jsem se rozhodl pro pána Ježíše Krista…" Estébák se vyděšeně koukl na svýho kolegu, zavrtěli hlavama, pokrčili ramenama, něco si napsali do spisů a pak tátu nechali bejt s tím, že je asi magor.

A najednou jsem já v tom věku, kdy bych měla něco předat svejm dětem. Byla bych šťastná, kdyby se mi podařil jen zlomek toho, co se podařilo našim. Kdyby moje děti měly ke mně takovej vztah, jako já mám ke svejm rodičům. A taky bych si přála, abych dovedla bejt tak čestná a neuhejbat, jako to dělali voni. Díky mami a tati a všecko nejlepší!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 komentářů u „Velkej den

  1. Vsechno nejlepsi rodicum i Tobe!!!
    Taky mi prijde neuveritelny byt s nekym tak dlouho. Obdivuhodne. 🙂

  2. máš super rodiče a věřím, že jdeš velmi dobrým příkladem Janýskovi a Ofélii.
    Btw, jak píšeš o tom, že šikanujou většinou největší srabi, tak jsem to včera viděla i v Simpsonech – rozdělili školu na holčičí a klučičí sekci a Lisa se musela převlíknout za kluka a naučit se uvažovat "klučičím" způsobem: "Musíš zmlátit někoho slabšího, než jsi sám a budeš největší frajer." Téhle rady se jí dostalo – a fungovalo to.

  3. papaja: presne:)

    dewberry: snazim se, ale ne vzdycky to vychazi (treba pri ruznych vecircich u nas doma a tak:))). s tema simpsonovejma je to zajimavy, musim se na to podivat.

  4. taktohle už fakt nenaženu. Je mi 44, manželství jsem zkoušela dvakrát. První byl žárlivec a druhej alkoholik, navíc jsou z jedné rodiny, takže moje děti jsou bratři i bratranci zároveň. Někdy si říkám, že snatky a děti by měly být uzákoněny až po 30tce, aby měli rodiče rozum :o))Jo a do třetice jsem žila 15 let s přítelem, byl hrozně moc hodnej, tak, až byl nudnej, a pak se během jednoho večírku šíleně zamiloval :o))
    Proto myslím, že jsi měla velké štěstí, že ještě moc hezkou dobu zažiješ a s tvojí fantazií.. kdyby ne.. tak o tom napíšeš …

  5. Ja jsem tak rada, ze si zase neco napsala jako Sonja. Jsem si to hezky od Vanoc vsechno docetla… a jsem prudce inspirovana… premyslim, co bych vlastne jako chtela – a fakt: je to docela snadny!!!!

  6. alaiva: presne. kdyc clovek nema uplne presne to, co chce, musi si to vymyslet:)))

    flamme: diky. a co bys chtela? jestli to neni tajny?

  7. Ten přístup stát si za svým a neuhejbat, ať si kdo chce myslí co chce, se mi moc líbí 🙂
    To bych taky někdy svejm dětem chtěla předat. To je důležitý, jít za svým a jít za tím čemu člověk sám za sebe věří, i když z vlastní zkušenosti vím, že to není vůbec lehký a okolí si často klepe na čelo (a to ani není totalitní režim). ALE: nevzdávat a vydržet!!

    Všechno nej! To je jaká svatba po 50-ti letech? Já si je nepamatuju:-)

Napsat komentář: Papaja Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *