a cesta domů
V poledne mi konečně zavolali z cestovky, že se mám do hodiny dostavit na pohovor. Tak jsem šla, trošku s těžkým , co jim tak o mě Imed mohla všecko říct, nebo jestli si na mě nestěžovali nějaký turisti.
V kanceláři na mě čekala sama ředitelka Hillary a poměrně přísně na mě koukala. „Posaď se,“ povídá mi a já si sedla do dtlustýho koženýho křesla a připadala si jak na elektrickým křesle těsně před popravou.
Dala mi prinést kafe a ptala se mě, jak se mi v Egyptě líbilo a co říkám na tu práci a já jí s jiskrama v očích začala vyprávět, že to byla ta nejlepší zkušenost a že jsem si Egypt strašně voblíbila a vůbec, že i ta práce mě fakt bavila.
Bylo vidět, že ji to zajímá, ale najednou na mě vyrukovala s tim, že se prej doslechla, že konzumuju značný množství alkoholu. Tak jsem jí zas říkala, že proti těm muslimům, jako je třeba Imed, kterej pije akorát teplý mlíko a mátovej čaj, určitě strašně piju, ale že jsem z Ukrajiny, že mě vodka zachránila před žaludečníma problémama, který tam měli všichni kromě mě a že jsem hodně společenská, ale že to rozhodně nijak negativně neovlivňuje moji práci.
Hillary mi řekla, že byli spokojený a jaký prej mám plány do budoucna. Tak jsem jí vyprávěla vo tom, jak mám dilema, jestli studovat nebo ne a ona mi doporučila, ať studovat jdu, že to je vždycky dobrý a pak se se mnou loučila a ptala se, kdyby měli někde místo a já měla čas, jestli bych byla ochotná pro ně zase někde pracovat. Já úplně nadskočila, jako že jo a že je mi v podstatě úplně fuk, kde by to bylo.
Z toho pohovoru jsem měla celkem dobrej dojem a hlavně jsem se fakt už těšila domů. Na letiště jsem si musela vzít taxíka, protože jsem měla šíleně moc věcí, který bych asi metrem neutáhla.
V Praze na Ruzyni mě čekala celá rodina. Mě už u pásu na kufry úplně bušilo srdce a když jsem vyšla ven a viděla tam maminku, která potlačovala slzy, tátu, kterej se sice tvářil jako drsňák, ale bylo vidět, že je taky dost naměkko a ségru, která mi běžela hned naproti, říkala jsem si, že doma je prostě přece jen doma.
To je krásný 🙂 Jj, doma je doma 🙂
vitej zpatky 😉
„táta tvářící se jako drsňák“… to mě dostalo 🙂
Doma je doma:-)A už teď se těším na další vyprávění z domova nebo ze světa…jsem zvědavá, jak se ti to všechno dál vyvyne a držím palce. Ať je to cokoli, ať tě to baví:-)
vitej zpet. myslis, ze te zase zamestnaji, nebo budes hledat dal? tak prijed sem do spanelska a budes mit hnedle dalsi jazyk k dobru!
Skoro jsi z toho vyšla jako alkoholik. Ale zachránilas to 🙂
a co ta skola? nehlasis se?
posdlední dobou jsou teploty v Praze dost vysoký, tak snad to nebude takovej šok, po Egyptě. o tom kulturním ani nemluvim …
frenchie: taktak…
pavla: dik, snad tu nsejsem na dlouho…
prokopios: tak me napada, ze je tak trosku jako ty. tvari se jako drsnak, pritom je to ten nejmilejsi clovek na svete:)
dita2: diky, skola to asi nebude:(
hostmum: mas pro me nejakej job?? jsem tam cobydup! ale prosim ne deti!!!
kowakova: myslim, ze vysla. a asi jsem to moc nezachranila:))))
paja: hlasim, ale asi neudelala zkousky. napisu brzy.
bos: kde mas ty vyskoy teploty?? ta zmena je fakt markantni.
tvoje argumentace, jak to s tím pitím, mě dostala 🙂 ale máš pravdu, všechno je relativní, a muslimové mají rozhodně jiný měřítko alkoholismu než Ukrajinci 🙂
asi’s přijela do deště, tedy. předtím tu bylo pár dní řádné vedřisko. a te´d to zas nabírá na síle.
dewberry: presne tak:)
bos: dobry, nahodou jsem to fakt cekala vo dost horsi!
když jsem byla asi před třemi lety v egyptě, seznámili jsme se tam s párem moraváků… ráno a večer si dávali po panáku slivky a taky žádný střevní problémy 🙂